O vitaminu D
Vitamin D se řadí mezi lipofilní vitaminy, tedy vitaminy rozpustné v tucích. Je velmi důležitým mikronutrientem, který hraje zásadní roli ve fungování lidského organismu. Přirozeně se nachází v limitovaném množství potravin, často je proto nutné jej suplementovat, a to i přesto, že si ho lidské tělo umí částečně samo vytvořit.
TIP: Pokud vás zajímají vitaminy a jejich význam v lidské výživě, přečtěte si také o vitaminech skupiny B.
Metabolismus vitaminu D
Ačkoliv vitamin D přijímáme ve stravě, určité množství si je člověk schopen vytvořit sám. V těle vzniká z prekurzorů, které pochází z cholesterolu a také mohou být tvořeny kvasinkami a plísněmi. Vitamin vzniká v kůži působením UVB záření. Množství vytvořeného vitaminu je přímo úměrné délce vystavení kůže slunečnímu záření, jsou proto určitá období, kdy se vitaminu vytvoří dostačující množství, a naopak období, kdy nikoliv. Nejhojnějšími měsíci jsou v České republice červen, červenec a srpen. Po zbytek roku je nutné vitamin D přijímat potravou, doporučená je i suplementace, a to u všech věkových kategorií, především pak v zimních měsících. Jako optimální se jeví 80% doporučené denní dávky vitaminu přijmout ze slunečního záření a zbylých 20% ze stravy. Pro pokrytí denního příjmu vitaminu D stačí cca 20 minut na slunci, přičemž musí být odkryto alespoň 40 % těla. Záleží ovšem i na zeměpisné šířce, ročním období, denní době a pigmentaci kůže. Produkci vitaminu mohou také snižovat opalovací krémy, které jsou ovšem pro ochranu kůže nutností.
Existují 2 formy vitaminu D: D2 – ergokalciferol, který přijímáme potravou, a D3 – cholekalciferol, který též přijímáme potravou a také se vytváří v kůži. Obě tyto formy se v těle dostávají do jater a následně do ledvin, kde vzniká účinná forma vitaminu D – kalcitriol.
Funkce kalcitriolu
Kalcitriol společně s hormony kalcitoninem a parathormonem regulují metabolismus vápníku, to znamená, že se účastní resorpce vápníku ze stravy, jeho ukládání do kostí a vylučování z těla. “Déčko” také stimuluje resorpci vápníku a fosforu z tenkého střeva. Hraje roli při stavbě kostí, dělení a diferenciace buněk a přispívá k udržení zdravého imunitního systému. Také pozitivně ovlivňuje mozkové synapse a renální funkci.
Zdroje
D3 – rybí tuk, maso tučných ryb (tuňák, losos, makrela), játra některých ryb (treska), vaječný žloutek, máslo, mléko, obohacené margaríny, UVB záření (není samo zdrojem, díky němu se však v kůži začne vitamin tvořit)
D2 – houby, kvasinky
V Česku jsou u dospělé populace hlavním zdrojem vitaminu D vejce, u dětí je nejvýznamnějším zdrojem mléko a mléčné výrobky. Zanedbatelné nejsou ani ryby, ačkoliv je jejich spotřeba v ČR poměrně nízká.
Denní potřeba
5 – 20 µg na den, vyšší potřeba je u dětí do 1 roku a u seniorů nad 65 let, biosyntéza v kůži se totiž výrazně snižuje s věkem.
Nedostatek
Dietární zdroje vitaminu D nepokryjí doporučenou denní dávku až u 95 % populace ČR (u osob 4 – 90 let). Nedostatek vitaminu D je však problémem nejen v ČR, ale i po celém světě. V moderní době k němu významně přispívá sedavý způsob života a obezita. Část vitaminu D, která je uložena v tukové tkáni, je funkčně neaktivní, snižuje tak celkovou aktivitu vitaminu D v těle. Sedavý způsob života omezuje pohyb venku, tedy i vystavení slunečnímu záření.
U dětí způsobuje nedostatek vitaminu D křivici. U starších osob může zapříčinit osteomalacii, osteoporózu a taky zvyšuje riziko nádorových, infekčních a autoimunitních onemocnění, jako je diabetes mellitus 1. typu.
TIP: Dostatečný příjem všech potřebných mikronutrientů? NutritionPro krabičky!
Přebytek
Vitamin D patří mezi vitaminy rozpustné v tucích, to jsou vitaminy, kterými se člověk může předávkovat. Ukládají se v našem těle a není tak snadné je vyloučit, jako vitaminy rozpustné ve vodě. Toto ovšem platí jen u dietárních zdrojů. Dlouhodobá expozice slunečnímu záření intoxikaci vitaminem D nezpůsobí.
Dávky vitaminu D vyšší než 50 µg jsou pro nás toxické. Otrava hrozí pouze u orálního příjmu. Následně dochází k hyperkalcémii, zvyšuje se neuromuskulární dráždivosti a riziko vzniku akutní pankreatitidy, žaludečních vředů a ledvinových kamenů.
Autorka: Ing. Kristina Heřmanová
